řeč:
On: Jste připravena, slečno?
Ona: Ano, maestro.
On: Soustřeďte se, uvolnit a něžně...
On: DFis..., A, AE...,
HmiDé, E, Fis..., F#nezývat mi tu ...
Ona: Promiňte...
On: EmiGé..., Há, HFis...,
EmiGé, A, Há..., F#nejste bez citu...
On: Váš Hmitalent je Hmi/Aprotkán i Emivášní,
Azní teď ve mně ozvěnou,
F#cítím duši spřízněnou,
Hmijste prudká, jste Hmi/Asladká, jste Emizvláštní,
Avzlet i kázeň, žár i mráz,
F#decreschento, prosím Vás.
HDolce, vibrato a Emidál...,
F#krásné, jak sám bych to Hmihrál. A
On: Smím?
Ona: Smíte...
On: Snad říct...
Ona: A, tak...
On: Že vy jste... talent na druhou.
Snad i víc..., zajisté... i mou zásluhou...
Ona: Ano.
On: Ten vklad můj však stokrát se vrátí,
průzračný Váš flažolet, hřát mne bude mnoho let,
když vidím Vás na housle hráti,
cítím jasně jedno jen, Vy jste prostě fenomén.
Pouhých pár lekcí a pak...
sama jste maestro, já žák.
řeč:
On: Skvěle..., tak přijdete zase pozítří, slečno?
Ona: Ne, maestro.
On: Tak, ve středu?
Ona: Ne, maestro.
On: Ale proč? Chcete snad zahodit svůj talent?
Ona: Ne, maestro.
On: Tak proč? Proč nepřijdete?
Ona: Protože... už od Vás nikdy neodejdu.
|
Jiří Korn:
Jiří Korn:
David Koller:
