1. BAmiásník, tEen má prAmiávo vEeta, mAmiůže s klidem v mEinutAmiě
nDmia místA7ě, kde stDmiála tA7eta, nDmiechat plavat lA7abutDmiě,
Ga tu tetu jCednou větou nGa Venuši zEanese
a VAmienušEané s mAmiojí tEetou bAmiudou samá rEecesAmie, hej,
a VAmienušEané s mAmiojí tEetou bAmiudou samá dEepresAmie.
Neboť tetička jim řekne fóry, co by jinde neřekla,
upeče jim buchet hory, což by jinde nepekla,
a v každé buchtě bude skryta jedna malá naděje
a ten, kdo jí do polosyta, od srdce se zasměje,
ten, kdo jí do polosyta, od srdce se zasměje.
A kdo žere jako zvíře, jak ti hoši z Venuše,
nevejde se do talíře a po zemi pokluše,
na Venuši vzniknou zmatky - všichni plní naděje,
proto vrátím tetu zpátky, ať je radši tam, kde je,
proto vrátím tetu zpátky, ať nám taky prospěje.
Básník, ten má právo veta, co se týče vesmíru,
ale v tomhle konci světa může psát jen na míru,
proto teta bude jenom tetou a Venuše Venuší
a blbost bude nad planetou vnášet smutek do duší,
a blbost bude nad planetou vnášet radost do duší, jAuch!
|
Druhá Tráva:
Karel Plíhal:
Karel Plíhal:
Lucie Bílá:
