Hlavní obsah

Petr Ostrouchov: Blue Shadows jako kapela vlastně moc neexistují

Letošní ceremoniál udílení Českých lvů bude na pódiu doprovázet skupina Blue Shadows. Na kontě má sice jen jedno stejnojmenné album z roku 2016, nahrála ale poslední dvě úspěšné desky Vladimíra Mišíka, loňský počin Mirka Kemela a stojí i za realizací filmové hudby. Jejím spoluzakladatelem je kytarista, zpěvák, producent a advokát Petr Ostrouchov. Vysvětlil, jaká je filozofie kapely, a naznačil, co na udílení cen chystá.

Foto: Zuzana Bönisch

Petr Ostrouchov spojil v pracovním životě své oblíbené světy hudby, filmu a autorského práva.

Článek

Jaký máte k cenám Český lev vztah?

V běhu let se můj pohled na ně trochu změnil. Když jsem byl před osmnácti lety za hudbu k filmu Želary nominován poprvé, bral jsem to jako vrcholný zážitek. V posledních osmi letech jsem členem prezidia České filmové a televizní akademie, která ceny pořádá, a dva roky jsem byl v nejužším pořadatelském týmu. Čím víc se kolem Českých lvů pohybuji, tím víc vnímám, že jsou odrazem současného vkusu našich filmařů, a jejich význam už tolik nepřeceňuji.

Osobně bych byl rád, aby členy akademie bylo stále více mladých a progresivních tvůrců. Prozatím se do ní ale mají možnost dostat jen ti, kteří dostanou Českého lva nebo získají tři nominace. V tomto ohledu jsem příznivcem uvolnění pravidel. Pokud ceny mají mít skutečnou prestiž a relevanci, měly by reprezentovat celou profesionální filmovou obec a nejen ty, kteří si už sošky vysloužili.

Vy sám jste už nasbíral osm nominací…

Z každé mám velkou radost. Žádnou jsem sice ve vítězství neproměnil, ale samotný pocit, že se má hudba kolegům z branže líbí, mě nesmírně těší.

Za hudbu k filmu Želary byste si vítěznou sošku zasloužil…

Nominace za hudbu k filmu Želary měla potenciál obecně přijaté tvorby. Film byl tehdy nominován ve všech kategoriích, i když nakonec dostal jen dvě ceny, což pro nás bylo zklamání. Bylo to potvrzením toho, že doma není nikdo prorokem, protože film byl paralelně nominován na Oscara v kategorii Nejlepší neanglicky mluvený snímek.

Obecně nedokážu hodnotit, jestli jsem zrovna s hudbou pro Želary byl ceně nejblíže. Subjektivně si jen mohu myslet, která má filmová hudba se mi povedla více a která méně. Kromě toho nelze vydařenost filmové hudby posuzovat odděleně od vydařenosti filmu, protože nejdůležitější je celkový dojem, ne dobrá hudba, kamera nebo kostýmy.

V posledních letech se mi třeba stává, že získávám nominace za hudbu k filmům, které v hlavních kategoriích nominovány nejsou. Vnímám to tak, že jsem se na scéně etabloval, a proto je možné, že ti, kteří hudbu posuzují, jí věnují větší pozornost než práci méně známých autorů.

Koneckonců možná právě proto, že jsem při své první nominaci nebyl ve filmovém světě známý, nebyla proměněna ve vítězství. Tenkrát jsem ještě nebyl známý ani jako právník, zatímco dnes jsem pod označením právní služby uveden v titulcích bezmála každého druhého českého filmu.

Foto: Zuzana Bönisch

Petr Ostrouchov

Co to obnáší?

Je to taková rutinní služba, kterou poskytuji filmům už asi dvacet let. Obnáší především psaní smluv, autorských, štábových, koprodukčních, distribučních či licenčních. Naštěstí je výjimečné, že by byl nějaký projekt zatížen soudními spory. Když se to ale občas stane, řeším je také.

Jste soutěživý?

Nepřikládám soutěživosti velkou váhu, ať už v oblasti hudby, nebo filmu. Není důležité vyhrát a být lepší, to v uměleckých disciplínách ani nejde. Dá se nicméně docela dobře posoudit, jaký vztah si dílo vybudovalo s posluchačem nebo divákem. Čím více jich ho přijímá, tím více porotců potom někde zvedne ruku a řekne, že se jim líbilo.

Letos pobudete při předávání Českých lvů na pódiu více, než jste zvyklý, protože se skupinou Blue Shadows budete ceremoniál hudebně doprovázet. Jaký přesně bude váš úkol?

Práce doprovodného hudebního tělesa na slavnostním ceremoniálu už byla vyzkoušena v několika uplynulých ročnících. Využívá se od roku 2018, kdy na pódiu hrála skupina Vladivojny La Chii. O rok později to byli Jan Muchow a The Antagonists, potom Tata Bojs a loni Hm… Letos se v tom režisér Michal Čech rozhodl pokračovat a vybral nás.

Nemáme ještě úplně vymyšlené, jak to pojmeme. Chceme se nicméně vyvarovat toho, aby naše hraní byl jen hudební smog znějící během potlesku a nástupu oceněného. Doufám, že vymyslíme nějakou přidanou hodnotu. Součástí formátu je i prostor pro nějaké vlastní vystoupení.

Dojde na improvizace?

Improvizace není možná, pokud jde o místa a stopáže našich vstupů. Je ale možná, pokud jde o jejich podobu. Troufám si říct, že obsah improvizací si dohodneme až pár dnů před ceremoniálem.

Že režisér Michal Čech pozval Blue Shadows, není překvapení. Vaše kapela je v posledních letech vidět. Jsou v ní výborní muzikanti, kteří nahrávali poslední dvě alba Vladimíra Mišíka a loni aktuální desku Mirka Kemela. Jak přesně to s vaší kapelou je?

Blue Shadows jsou bizarní v tom, že jako kapela vlastně moc neexistují. Počet našich samostatných koncertů za necelých šest let existence se dá spočítat na prstech dvou rukou. Kromě toho jsme vystoupili na křtu Mišíkova alba Jednou tě potkám a loni v pražské Malostranské besedě s Mirkem Kemelem na křtu jeho desky.

Na začátku jsme se potkali s bubeníkem Martinem Novákem, kytaristou Pepou Štěpánkem a violoncellistou Jiřím Bártou při natáčení seriálu Modré stíny. Z něho jsme si pak vzali pro kapelu název, který jsme jen přeložili do angličtiny. Režisér Viktor Tauš si pro hudební složku přál spojení zmíněných nástrojů. Setkali jsme se tedy ve studiu, já měl připravené nějaké motivy, ale řada jich vznikla při společných improvizacích. Vše jsme pak natočili.

Měli jsme pocit, že nám to spolu hudebně i lidsky hezky funguje, a tak jsme se rozhodli, že zkusíme vytvořit něco sami, bez filmu. Naše první a jediná deska z roku 2016 je záznamem týdenního improvizovaného natáčení ve studiu vymyšlených melodií a témat.

Foto: Zuzana Bönisch

Petr Ostrouchov

Chtěli jste pak ještě pokračovat?

Mysleli jsme si, že to u toho skončí. Jenže v roce 2018 jsem navrhl, že by na Českých lvech mohl Vladimír Mišík se svým synem Adamem zazpívat písničku Variace na renesanční téma. Vladimírovi se přes jeho prvotní odmítavý postoj podařilo vysvětlit, že je to dobrý nápad, a Blue Shadows otce a syna na pódiu doprovodili. To byl začátek naší spolupráce s Vladimírem Mišíkem na jeho albech.

Blue Shadows dnes vnímám jako volné sdružení muzikantů. Na desce Mirka Kemela s námi například hraje kontrabasista Jaromír Honzák, který se na tu chvíli stal členem kapely. Jirka Bárta už s námi naopak nehraje, protože v důsledku jeho závazků ve vážné hudbě docházelo k termínovým kolizím. Spolupracujeme však dál, na Českých lvech s námi vystoupí.

Jádro kapely nyní tvoří Martin Novák, Josef Štěpánek, baskytarista Matěj Belko a já. Matěj se k nám nejdříve přidal jako koncertní hráč, ale potom jsme ho zahrnuli do party. Je to nesmírně talentovaný a užitečný člověk, který dokáže zahrát na cokoli, co mu přijde do ruky.

Skládáte písně pro vlastní repertoár?

Nikdy jsme to nedělali. Náš repertoár sestává z jedné desky, pro kterou jsme naprostou většinu skladeb vymysleli ve studiu při nahrávání. Je to i tím, že nikdo z kapely není sólový zpěvák, Martin Novák nebo já zpíváme spíše okrajově.

Na té desce a koncertech s námi hostuje písničkář James Harries. Když už skládám písně, jsou pro konkrétní zpěváky a projekty, na nichž se podílíme. Psát je takříkajíc na tělo, pro konkrétní zpěváky, mě totiž nesmírně baví.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Výběr článků

Načítám