Hlavní obsah

Zpěvák Jakub Děkan: Špatná výslovnost? Napodobujeme Ameriku

Právo, Jaroslav Špulák

Liberecký zpěvák, skladatel a textař Jakub Děkan neboli Děkys vydal druhé album s názvem A jak se máš ty?. Přizval na ně několik hostů, mezi nimiž jsou Berenika Suchánková, Pekař, Kuba Ryba, Sebastian či raper Refew. Ohlasy na počin však nebyly v první vlně příznivé. Děkan odjel na Tenerife, aby si od tuzemských věcí odpočinul, a skládá tam další písně. Telefonický rozhovor vedl odtamtud.

Foto: Warner Music

Jakub Děkan momentálně pobývá na Tenerife.

Článek

Když album vyšlo, rozvezl jste je některým zájemcům osobně. Proč jste se tak rozhodl?

Řekl jsem si, že bych před Vánocemi měl udělat radost lidem, kteří s námi letos nemohli prožít koncerty nebo mají dlouhodobě problém se na nějaký dostat. Byla to dobročinná akce, zajeli jsme za lidmi, kteří o to měli zájem.

Cédéčko stálo tři sta padesát korun, což je normální cena, neúčtovali jsme si dopravu. Objeli jsme dost měst, setkali se s lidmi, cédéčko jsme jim podepsali a udělali si s nimi pár fotek. Myslím, že to spoustě lidí udělalo radost.

Svůj debut Srdce jste vydal před dvěma lety. Proč vyšla novinka tak brzy po něm?

Ačkoli jsem to nečekal, po vydání debutového alba se naše hudba stala na trhu poměrně chtěným zbožím. S kapelou jsme absolvovali až sto třicet koncertů ročně, což je velký úspěch na to, že jsme na scéně tak krátce. Moc si toho vážím, vážím si každého koncertu, který máme.

Druhé album vyšlo rychle i proto, že jsem cítil, že oproti mé první desce je to mé první sólové v pravém smyslu slova. Debut byl hodně postavený na písničkách, ve kterých jsem měl hosty. Častokrát jsem zpíval jen refrény. Brzy jsem ale dospěl k tomu, že chci dokázat lidem, kteří si ke mně našli cestu, že mám na to, udělat sólovou desku. Abych řekl pravdu, beru ji jako první opravdovou.

V mezičase jste si na hudební scéně získal pseudonym Král refrénů. Jak k tomu došlo?

Ten přídomek opravdu existuje a já ho rád používám. Mám ale samozřejmě sebereflexi, takže to beru s nadsázkou. Vznikl proto, že jsem byl jeden z mála, kdo u nás vzešel z hiphopové scény a začal na ní zpívat melodické refrény.

Vzpomínám si na dobu, kdy se u nás v hip hopu začalo kalkulovat s tím, že by potřeboval silné refrény. Byla to pro mě příležitost. Měl jsem nápady, a tak jsem je začal skládat. Rapeři mě pak sami začali oslovovat s tím, abych pro ně nějaké refrény vymyslel.

Mělo to úspěch, publikum na to reagovalo pozitivně a rap se dostal do mainstreamu. Díky zpívaným refrénům si totiž spousta lidí, kteří by to jinak třeba neudělali, poslechne i hiphopovou skladbu.

Na album A jak se máš ty? jste si jako hosty pozval i rapery Atmo Music a Refewa. Bylo to proto, že rap je již součástí mainstreamu?

Určitě. Ať chceme, nebo ne, musíme si přiznat, že pokud jde o prodeje a počty zhlédnutí, je momentálně rap na české scéně číslo 1. Když vyjde nějaká rapová deska, jde na první místa prodejního žebříčku. Když vyjde rapový klip, má spoustu zhlédnutí na YouTubu.

Kryštof, Chinaski nebo Marek Ztracený vydají písničku jednou za tři měsíce. Protože jsou šikovní a mají spoustu fanoušků, mají dobrá čísla prodeje i zhlédnutí. Rapeři mohou vydávat skladby každý den a čísla mají pořád obrovská. Je třeba to brát v potaz.

Na svém druhém albu ctíte své město Liberec. Tamní scéna je silná a úspěšná. Jaký k ní máte vztah?

Libereckou scénu miluju, stejně jako miluju to město. Jsem patriot a nedám na ně dopustit. Myslím si, že si liberecká scéna prošla spoustou etap. Od počátečního nadšení z toho, že se nám všem podařilo prorazit, až po krizi, která přišla v době, kdy bylo úspěchu moc.

Byl jsem členem kapely Atmo Music a myslím si, že na úspěch, který přišel, jsme byli velice mladí. Raper Kryštof a producent Ondra jeden den skládali v Liberci v paneláku skladby a tři týdny nato jsme hráli na vyprodaném festivalu na Staroměstském náměstí v Praze. Byl to ohromný skok. I v rámci malé České republiky.

Dnes už máme všichni chladné hlavy a víme, že můžeme být jednou nahoře a jindy zase dole. Myslím si, že liberecká scéna je v současné době zdravá.

Foto: Warner Music

Jakub Děkan

Pojďme k vašemu albu. Když s vámi hovořím, nemám pocit, že máte nějakou zásadní vadu řeči. Vysvětlete mi tedy, proč v některých písničkách na albu šišláte?

Řeklo mi to už více lidí. Problém je ten, že já to neslyším. Strašně rád bych vám teď řekl, že na tom budu pracovat. Ale já to opravdu neslyším, ani když písničku poslouchám z alba.

Může to způsobovat i to, že mám od malička úzký vztah k černé muzice. Vždycky jsem se proto snažil zpívat jakoby anglicky. Češtinu jsem překrucoval tak, aby zněla trochu jako angličtina. Není v tom destruktivní záměr, přichází to samo a já to zatím nejsem schopen dost výrazně korigovat. Věřím, že se to zlepší.

Tento trend je teď na mladé české hudební scéně evidentní. Proč někteří zpěváci prezentují české texty tak, že jim není kvůli mizerné výslovnosti rozumět?

Jak jsem řekl, myslím si, že prostě nějakým způsobem chceme napodobovat Ameriku. Pořád žiju v přesvědčení, že když chci dobře prezentovat soul, r’n’b nebo gospel, musím zpívat trochu jako černoch, musím se jim trochu podobat. I když řada lidí tvrdí, že jim to takhle nevadí, připouštím, že většina posluchačů chce textům dobře rozumět a ta manýra jim vadí.

Ve vašich textech jsou často klišé i nešikovné rýmy. Jakou roli pro vás texty hrají?

Jsem rád, že se na to ptáte, protože to chci vysvětlit. Texty jsou pro mě samozřejmě důležité. Jako autor chci ale své skladby prezentovat tak, aby fanoušci a lidé, kteří je poslouchají, věděli, o čem zpívám, a cítili mé emoce. Nejsem žádný velký textař, natož básník. Neumím si vymýšlet dokonalé rýmy, u kterých není třeba ani patrné, o co jde.

Píšu texty tak, aby jim rozuměli lidé od deseti do sedmdesáti let. Když je v nich klišé, chtěl jsem ho tam mít, protože nejlépe vyjadřuje to, co cítím. Píšu je tak, abych jim rozuměl já, a chci, aby jim rozuměli i všichni moji posluchači. A podle ohlasů na sociálních sítích to tak je.

Je pro vás těžké vymyslet dobrou a přitažlivou melodii?

Cítím, že ve mně muzika je. Díky tomu jsem schopen bez problémů napsat pro refrén příjemnou melodii. Jsem v tom pevný v kramflecích. Přiznám se současně, že mi moc nejdou sloky, není to má silná stránka. Pracuju na tom, aby se to vyrovnalo. Jsem nohama na zemi, vím, že je pořád na čem pracovat. Dokonce i na tom, co mi relativně jde.

Jaké jsou teď vaše plány?

Po vydání alba jsem odjel na Tenerife, abych si vyčistil hlavu. I tady ale skládám. Vzal jsem si s sebou i několik šuplíkových nápadů a dodělávám z nich písně.

Zrovna teď jsem napsal skladbu, která by měla podpořit to, aby lidi věnovali krev a krevní plazmu. Už před vypuknutím koronavirové pandemie jsem se doslechl, že v nemocnicích docházejí. Rozhodl jsem se tomu pomoci. A vznikají i další písničky.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Související témata:

Výběr článků

Načítám