Od Vietnamu až po Island vyprávějí rodiče svým dětem pohádku o tom, jak se Popelka provdala za prince, a přitom to rozhodně není příběh, ze kterého by si měly mladé dívky brát poučení do života. Popelka, která není schopná postavit se maceše ani nevlastním sestrám, které ji šikanují, nezmění svůj ubohý osud vlastní vůlí, pílí ani důvtipem, ale díky kouzlům.
I šťastný konec by mohl budit rozpaky. Jak může být žena šťastná s mužem, který by si jí nejspíš vůbec nevšiml, kdyby na sobě neměla krásné šaty? Proč si ho brala? O jeho povrchnosti se přece mohla přesvědčit ještě jednou, když ji nepoznal v obyčejných hadrech. Ženu, kterou miluje, rozeznal až podle velikosti jejího chodidla.
Začalo to v Číně
Tuhle pohádku sepsali poprvé v Číně zhruba před tisíci lety, ale vyprávění se na Dálném východě předává z generace na generaci už dobré dva tisíce let. Utlačovaná dívka se sice ještě nejmenovala Popelka, měla docela obyčejné čínské příjmení a jméno Je Šen, ale její příběh se už podobá tomu, který známe dneska.
Dívce Je Šen zemřela matka, když byla ještě malá, a vychovávala ji macecha s dcerami, které nevlastní sestru nenáviděly. Dokonce zabily její jedinou blízkou duši - zlatou rybku. Šen si však její kostičky schovala, a když se chtěla vydat na slavnosti jara, kde si muži vybírají své budoucí nevěsty, mrtvá rybička jí vykouzlila krásné šaty a zlaté střevíčky. Je Šen na slavnosti zaujala krále, který ji později našel právě díky ztracenému zlatému střevíčku.
Vyprávění do Evropy přivezli nejspíš Arabové spolu s čínským hedvábím. Na kontinentě se pohádka ujala a během několika staletí měl už každý národ svou vlastní verzi Popelky.
Jednotlivé verze se liší v maličkostech: jednou má Popelka jen jedinou nevlastní sestru, jindy tři. Krásné šaty jí vykouzlí buď strom, nebo kmotra víla, nebo se ukrývají v oříšcích. Otec Popelce nepomůže; je mrtvý nebo pod pantoflem. Zatímco v norské verzi je Popelka ve skutečnosti dcerou krále, v Gruzii je její otec nejubožejší žebrák v zemi. Nejkrutěji pohádku odvyprávěli němečtí sběratelé příběhů bratři Grimmové, kteří nakonec nechali ptáky, aby Popelčiným zlým sestrám vydrápali oči.
Když však odhlédneme od detailů, zůstává příběh stejný: nepokrevními příbuznými šikanovanou dívku z poroby vysvobodí až manželství.
Jak je tedy možné, že když začal Walt Disney koncem čtyřicátých let natáčet pohádku o Popelce, nikdo ji v Americe neznal? Důvodů může být spousta, ale možná je to i proto, že Popelka není zrovna americký příběh. Podle principů "amerického snu" má přece šanci dosáhnout cíle každý, kdo se snaží. Pak by měla na prince spíš nárok jedna z Popelčiných přičinlivých sester.
Emancipovaná Popelka
Tvůrci české pohádky Tři oříšky pro Popelku svou hlavní hrdinku ušetřili potupné scény, kdy ji princ nepozná v obyčejných šatech a rozcuchanou. Popelka v podání Libuše Šafránkové se před budoucím manželem ukáže až ve svatebním, se závojem a na koni, takže zkoušení střevíčku už je jen formalita.
Zpracování Popelky, jak ji pojal režisér Václav Vorlíček, je pro mnohé znalce pohádek revoluční. "V porovnání s Vorlíčkovou Popelkou je Popelka bratří Grimmů bezbarvá postava," napsal před lety německý akademik Dieter Matthias. "Česká Popelka rozhodně není pasivní oběť. Dokáže se do určité míry bránit šikaně svých sester, umí střílet z kuše a jezdit na koni."
Právě to zaujalo režiséra pohádek Vorlíčka, když dostal scénář Františka Pavlíčka. "Potěšilo mě, že ta Popelka není zas taková chudinka. Jasně, macecha jí nic nedá zadarmo, ale ona si z toho moc nedělá. Má šťastnou povahu a většinu času tráví stejně v přírodě," říká Vorlíček. Pamatuje si, že když přijel s pohádkou do Alžírska, strhla se tam kolem Popelčiny postavy ztvárněné Libuší Šafránkovou velká debata: "Někdo řekl, že ta naše Popelka je vlastně v jistém smyslu revolucionářka. Je mnohem emancipovanější než ostatní Popelky."
Předlohy Boženy Němcové se scenárista držel jen orientačně. Přibyla například scéna, kdy se Popelka převlékne za myslivce a ukáže se, že z kuše střílí lépe než princ. Oproti verzi Boženy Němcové je Popelka mnohem sebevědomější - když jí princ na bále oznámí, že se s ní chce oženit, odpoví mu: "A to se mě ani nezeptáte, jestli bych vás chtěla?"
Právě proto je česká Popelka tak úspěšná. Na stránkách jedné americké televizní stanice se o Vorlíčkově filmu píše jako o kultovní klasice z Československa. Nejoblíbenější jsou ale Tři oříšky pro Popelku v Německu a v Norsku.
U nás patří k nejdražším českým filmům - koupit si její vysílací práva od společnosti Bonton stojí přibližně milion korun, stejně jako třeba film Marečku, podejte mi pero. Tři oříšky pro Popelku získá ten, kdo nabídne víc. Jen na České a Československé televizi se Popelka vysílala šestnáctkrát. A jestli za poslední léta nějak poklesla její cena na trhu? "To vůbec ne," říká Věra Viceníková z Bontonu.
Kdy se vysílá?
24. prosince, 16.55, Nova
 Když měl film v roce 1973 premiéru, bylo Libuši Šafránkové (na fotografii s Pavlem Trávníčkem) sotva dvacet. Lidé už ji znali jako Barunku z filmu Babička, ale teprve Tři oříšky pro Popelku mladou herečku opravdu proslavily. |
