Plastic People of the Universe: DVD nejen pro „androše“

O vydání DVD archivních filmových záznamů kapely Plastic People of the Universe se mluvilo mnoho let. Ještě před archiváliemi ale u Levných knih vyšel videozáznam natočený během comebackového turné undergroundových legend v roce 1997. A v zimě vyšly i tolikrát slibované archivní záznamy. Je jich patnáct a dohromady mají něco přes dvě hodiny. Je to hodně, nebo málo? Jak se to vezme – na 20 let existence kapely mezi lety 1969 a 1988 to není mnoho, Plastici ale měli štěstí, že se v jejich okruhu pohybovali muži s kamerami, především Jan Ságl a Petr Prokeš, později František Čuňas Stárek a Luboš Drožď. Ve srovnání s počtem záznamů, které zbyly po nejslavnější kapele české alternativy 70. let, totiž po Extempore, je plastikovský dochovaný archiv vyloženě opulentní. A to leckterý záznam chybí, protože skončil ve spárech policie, například barevný film pořízený na velkém undergroundovém festivalu v Bojanovicích v roce 1976. Jiné zabavené materiály se naopak díky státní propagandě dostaly i do televize. Nejprovařenější plastikovskou písní je v tomto ohledu Prší prší.

DVD The Plastic People Of The Universe 1969 - 1985 se skládá z dvanácti záznamů spojených přímo s tvorbou Plastic People a z tří snímků kratochvílí, jimiž si kapela a její přátelé krátili volný čas: jde o krátké němé grotesky a záznam fotbalového utkání plastikovské jedenáctky s týmem obce Černolice.

Mnohem důležitější jsou ale záznamy spojené s tvorbou a vystupováním Plastiků. Hned v prvním filmu natočeném v roce 1970 uruguayským studentem FAMU Césarem de Ferrarim zazní dvě jinde neslyšené písně z mizerně zdokumentovaného prvního, psychedelického období kapely. Film za moc nestojí, možnost vidět tak staré a vzácné archivní záběry je ale jedinečná. Hned druhý je slavný záznam z koncertu v Horoměřicích, ten natočil v roce 1969 Jan Špáta pro film Země a lidé, který měl být uveden na světové výstavě v Ósace. Půldruhé minuty dlouhá ukázka skladby The Sun je působivá dodnes.

The Plastic People Of The Universe 1969 – 1985 |foto: Levné knihy

Další řada záznamů má nejrůznější kvalitu, leckterý je němý a na DVD je k němu doplněna dobová nahrávka. Můžeme tak alespoň vzdáleně nahlédnout do sálů a stodol, v nichž proběhla utajovaná představení Pašijových her či vrcholného plastikovského díla, programu Co znamená vésti koně.

Zajímavou položkou je hudební improvizace k filmu Inventura režiséra Tomáše Lišky. Film má 16 minut, Plastici pro něj ale nahráli dvojnásobně dlouhý soundtrack. Celý nikdy oficiálně nevyšel, plastikovské sebrané nahrávky tuhle docela zajímavou raritu, které se někdy říká Smetiště, opomíjejí. Hurá, na DVD tedy máme alespoň polovinu.

V roce 1985 Plastici již nekoncertovali, jejich poslední vystoupení v roce 1981 skončilo policejním vypálením objektu, kde se hrálo. Pokračovali ale v hudební činnosti a ke dvěma písním z jejich posledního alba před rozpadem, tedy z desky Půlnoční myš, byly vytvořeny jednoduché, ale vtipné videoklipy. Baskytarista, šéf a skladatel Plastiků Mejla Hlavsa v nich byl zachycen při svém oblíbeném kulečníku a při svařování pytlíků, kterým si vydělával na živobytí. Nejmladší záznam je videonahrávkou zkoušky, při níž Plastici pracují na scénické hudbě ke hře Václava Havla Pokoušení, která měla být uvedena ve vídeňském Burgtheateru. Záznam pořídil člen Divadla Járy Cimrmana Jan Kašpar a slyšíme na něm zárodek hudby ještě neobohacené o bicí automat.

Milovníci „androše“ nad touto sbírkou dokumentů musejí jásat, doplňuje jim totiž několik střípků do heroické mozaiky tvořené až dosud především nahrávkami, fotografiemi a legendami.