Yungblud je od počátků svého působení na hudební scéně spouštěčem silně ambivalentních názorů. Pro věrné fanoušky představuje spasitele rock 'n' rollu, zrcadlo mladé generace i ztělesnění neomezené svobody smýšlení. Pro ty druhé je lacinou kopií, pouťovým kolovrátkem stokrát slyšeného a pouhým pozérem.

A zatímco minulé, skvělé album "Weird!" bylo především lákavým krmivem pro fanoušky a zároveň červeným praporem pro hejtry, novinka, kterou si můžete na CD i LP pořídit třeba v našem shopu, už je mnohem smířlivější a také - i když to může znít jako klišé - dospělejší.

Otevírá ji pecka "Funeral", která ukazuje vyzrálost muzikantova rukopisu. Pětadvacetiletý Angličan ji psal ve snaze zanechat po sobě to nejlepší ze sebe. Něco, pro co si ho budou všichni pamatovat. Určitě je to jeden z jeho nejzdařilejších singlů.

Dřívější přílišná okázalost byla na prvních dvou řadovkách sice roztomilá, ale donekonečna by tenhle recept fungovat asi nemohl, zvlášť u publika, které spolu s ním rychle dospívá. Místo ní tady Yungblud nabízí rock'n'rollovou rytmiku ve stylu Billyho Idola, s podmanivou osudovostí, která mu nesmírně sluší. Sborové zpěvy v refrénu sice působí trochu kýčovitě, přidávají však na síle a naléhavosti melancholického textu.

Na "Funeral" navazuje další silná píseň, spoluautorsky podepsaná mimo jiné Robertem Smithem, zpěvákem The Cure. Je to další vyspělá a zdravě energická skladba, kterou zdobí především důsledný songwriting bez chaotických aranží, typických pro ranější tvorbu rodáka z Doncasteru.

Na novince najdeme jediný duet - v "Memories" si zazpívala talentovaná dcera herce a rappera Willa Smitha Willow. Povedený singl přesto předčí pochmurná balada o šikaně "Cruel Kids" se silným textem i podmanivým refrénem. Tady si Yungblud připsal další výrazné plusové body u celé řady mladého publika, které se v jeho verších najde.

Ač se po většinu stopáže autor snaží posluchačům dávkovat energii a pozitivní emoce, ke konci nahrávky překvapí depresivní, akustickou baladou "Die For A Night", kde se upřímně ptá, zda by někomu chyběl, kdyby už nebyl. Když se zamyslíte, v jakém rozpoložení musel slova psát, může to působit trochu alarmujícím dojmem.

Jeho eponymní deska je ale jinak vyspělým posunem z prvotního, hodně bouřlivého období prvních dvou studiovek, kde více než hudba samotná dostávaly prostor provokace a rýpaní do stále tabuizovaných témat. Yungblud sice pořád bojuje za rovnoprávnosti a všestranné šíření lásky, ale nepůsobí přitom tolik křiklavě a dráždivě směrem ke svým odpůrcům. Ti by tentokrát třeba mohli ocenit autorskou konzistentnost na poli alternativního rocku s jen mírnými odskoky do jiných žánrů.