RETRO 2000| Peter Gabriel: Dneska můžeš nahrávat desky v ložnici a přežít

V rámci našeho retrospektivního seriálu dnes lovíme hodně velkou rybu – jednu z nejvýraznějších osobností novodobé hudební historie Petera Gabriela. Exkluzivní interview nám poskytl začátkem roku 2008 na hudebním veletrhu MIDEM ve francouzském Cannes.  

Kdy jste pocítil, že chcete dělat muziku, a ne třeba řídit autobus?
Od malička jsem byl hudební nadšenec. Toužil jsem se stát bubeníkem – dělat víc kraválu než ostatní. Když jsem začal na bicí opravdu hrát, byl jsem sice plný entuziasmu, ale moc mi to nešlo. Tak jsem začal radši skládat písničky.

Co se dělo pak?
Když jsme dali koncem 60. let dohromady Genesis, měli jsme pomalý start. První deska byla dost popová, a pomalu se začalo vytrácet to prvotní nadšení. Ale jinak myslím, že s jsme Genesis bourali hudební hranice, velmi jsme se o to snažili.

Bylo těžké odejít z kapely, ztratit jistý druh pohodlí, které to přinášelo, a stát se sólovým umělcem?
Já jsem nechtěl odejít na sólovou dráhu, chtěl jsem se vykašlat na hudbu úplně. Toužil jsem po svobodě a měl všeho plné zuby… Muziku jsem ale miloval a později jsem začal mít chuť skládat písničky. Problém byl, že je neměl kdo zpívat, takže nezbylo, než si je nazpívat sám.

Působíte jako jemný, tichý člověk, ale na pódiu se z vás stává někdo jiný.
Podle mě to není nic výjimečného, takhle to má většina lidí. Z nejtiššího človíčka se stává řvoucí šílenec. A mám to štěstí, že mi za takové věci platí.

Jaký máte vztah k hudebnímu průmyslu?
Musím říct, že jsem hodně získal díky spolupráci s lidmi z gramofirem. Osobně preferuji stav, kdy mají umělci kontrolu nad tím, co vydávají. Neznamená to ale, že bychom – my umělci – neměli občas lidem z hudebních vydavatelství naslouchat.

GABRIElův SVĚT

Před dvaceti lety jste si založil label Real World. Co vás k tomu vedlo?
Jak mnoho lidí ví, vztahy umělců a gramofirem nejsou vždycky líbánky. Říkal jsem si, že já mám se svým vydavatelstvím sice dost uspokojivé manželství, ale… Chci, aby se to všecko, co jsem předtím zažil, stalo ostatním muzikantům? Nechci. V roce 1980 jsem rozjel hudební festival a viděl na něm hrát spoustu úžasných muzikantů. A nikdo z nich neměl možnost podepsat smlouvu s nějakou gramofirmou. Měl jsem vlastní studio, takže jsem se rozhodl, že se posunu dál a udělám vydavatelství. Měli jsme sice dost napjatý rozpočet, ale fungovalo to.

Lidé, kteří pracují v nahrávacím průmyslu, zažili za posledních pět let úplné zemětřesení. Pocítil jste ho taky?
Co se týče studia, vydělává méně než před pár lety, ale fakt je, že to doženeme tím, že se v něm míchají soundtracky k filmům, ty jsou docela úspěšné. Ale (rozhodí rukama) i když se většině vydavatelů snižuje zisk, vzniká spousta nových lákavých možností. Věřím, že mnoho věcí se změnilo k lepšímu. Za starých časů člověk musel prodat statisíce desek, aby mohl točit ve špičkovém studiu. Dneska můžeš nahrávat desky v ložnici a přežít! Můžeš vydat desku, na níž budou náklady tak sto liber, pokud máš dost odvahy. Mohou vzniknout nové hudební formy, které mají šanci uspět i po obchodní stránce. Navíc díky současným možnostem a technologiím dochází ke spoustě spoluprací, jaké dřív nebyly možné (nadšeně). Lze spolupracovat na dálku, ale také se můžeš na týden zavřít s muzikanty z různých koutů světa, obložit se jídlem a alkoholem a dělat muziku! Tohle je maják, který svítí, tohle může změnit to, co děláme!

Na pódiu se z nejtiššího človíčka stávám řvoucím šílencem. A mám štěstí, že mi za to platí

Jak se vám líbil přístup Radiohead, kteří umožnili posluchačům stáhnout nové album za libovolnou částku?
To mě nadchlo. Myslím, že podobných věci se nyní rozjede hodně – ne nutně tak, že by sami posluchači rozhodovali o ceně, ale spíš tak, že člověk dostane něco na „vyzkoušení“ zdarma.
Podle mě bude existovat možnost si něco levně koupit v digitální podobě, pak klasický způsob koupě fyzického nosiče, a nad tím se rozjede další úroveň – limitované edice, speciální balení, podepsaná cédéčka a podobně. Tyhle modely můžou koexistovat.

Nenaštvalo vás, že na to Radiohead kápli dřív než vy?
Ne, beztak jsem jejich fanoušek a oni vždycky zkoušeli nové věci – v pohodě. Je tu přece dost místa pro všechny.

SO, US, UP

Peter Gabriel má krajně zvláštní přístup k pojmenovávání desek. První čtyři se nejmenovaly nijak, respektive nesly pouze jeho jméno. V 80. letech pojmenovával svá alba dvojpísmennými slovy (So, Us, Up). Letos se má „odvázat“: připravuje prý album Big Blue Ball, kde mají hostovat, mimo jiných, Sinéad O'Connor, Karl Wallinger (z World Party), Natacha Atlas a Papa Wemba.

Text původně vyšel v REPORTu č. 4/2008.

Autorem je dlouholetý spolupracovník redakce, Zdeněk Maršík, zvaný Zappo. Jeho nadšení pro tvorbu Franka Zappy vedlo až k založení vydavatelství Catepillar Records v německém Kolíně nad Rýnem a šíření raritních nahrávek Zappy i jeho hudebníků po celém světě.  

Zdeněk už bohužel není mezi námi, a tak je tento článek i tak trochu vzpomínkou na něj…

Text: Zdeněk Zappo Maršík, foto: autor, EMI, archiv REPORTu
Témata: Peter Gabriel, Dvě dekády v hudbě, Retro