LIDI SE BOJÍ ZODPOVĚDNOSTI

Právě ti vyšlo nové album Čecháček Made. Jak v tvých očích vypadá takový typický čecháček?
Není jeden univerzální čecháček, existuje víc kategorií. Nejčastější čecháček je ten, o kterém se zpívá v první písničce Čecháček a totáček. Je to člověk, který si neustále stěžuje a tvrdí, že za komunistů se žilo líp. Jemu možná ano, protože měl své jisté a nemusel pro to až tolik udělat. Co na tom, že tu nebyla svoboda a že se tady zavírali a odstraňovali lidi. Pak je další kategorie čecháčků, kteří umějí skvěle profitovat z dnešního systému a hledají si skulinky, jak co nejvíc vydělat a co nejvíc si nakrást. Takže výraz čecháček vyjadřuje jakousi malost a připosranost a taky prospěchářství.

Proč tenhle syndrom "tenkrát bylo líp" stále nemizí?
Když neustále slyšíš o úplatcích, o tom, jak si politici radši hrají malou domů, než aby bojovali za naše zájmy a spoustu dalších věcí, které vyplouvají na povrch, je to hodně demotivující. Člověk si pak může říct, že to vlastně dneska není o tolik horší než dřív. Ale to jsou jen růžový brejle. Já se samozřejmě netvářím, že v dnešní společnosti všechno funguje. Když lidi říkají, že je dneska mizerně, tak v první řadě zapomínají, že kdysi bylo mnohem mizerněji. Další problém je v tom, že svoboda s sebou automaticky přináší zodpovědnost a lidi se té zodpovědnosti bojí. Spoustu lidí chce mít své jisté, nepředřít se, mít jistotu práce, nemuset činit velká rozhodnutí.

Myslíš, že se situace zlepší s novou generací? Že další generace už nebude tvrdit, že za komunistů bylo líp?
Můžou nastat dvě věci. Buď s novou generací, která komunisty nezažila, tohle stěžování konečně vymizí. Nebo to bude ještě horší, protože naopak zmizí ti pamětníci a mladí lidé se na tu minulost budou o to víc v pozitivním odvolávat. Proto je důležité si tu minulost připomínat a na ta zvěrstva nezapomenout. Stejně jako v případě druhé světové války.

Celý rozhovor naleznete v odkazu níže:

zdroj: iREPORT.cz