RECENZE: Dymytry se topí v přívalu póz, křeče, patosu a hry na metal

Podlézavou, chladně vykalkulovanou a neupřímnou. Plnou siláckých gest, trapného patosu, vlezlých melodií, vtírání se fanouškům řečmi o Dymytry rodině, což mimochodem působí až sektářsky. 

7 fotografií

Těžko se rozhodnout, co pranýřovat dříve, zda nesmyslnou škatulku psy-core, za níž se skrývá obyčejný vesnický bigbít s těžkým pozadím, nebo úpornou snahu dodat přežvýkanému hudebnímu tvaru alespoň částečné zdání atraktivity a výjimečnosti maskami, které mohou těžko zaujmout někoho, kdo je obeznámen s existencí kapel Slipknot nebo Gwar.

Ruku v ruce s nepůvodní vizuální prezentací jde hudba plná klišé a otřesných moralizujících textů, které si berou na paškál farmaceutický průmysl jako titulní Pharmageddon, pranýřují současný stav společnosti v Zemi krále Miroslava, nebo se pokoušejí o humor.

Nechci si domýšlet stav, v němž se členové Dymytry nacházeli při sepisování slovní náplně skladby Černá je metal, v níž hostuje Petr Janda, ale všechny, kteří s ní nějakým způsobem přijdou do kontaktu, bych chtěl uklidnit a ubezpečit, že existuje mnoho metalových kapel, jejichž texty se k tomuto výtvoru mají asi jako Shakespearovy sonety k sprostonárodnímu popěvku Za tou naší garáží Anča na mě doráží.

O hudební stránce celého povedeného cirkusu již byla řeč. Rádoby tvrďácké kytarové riffy, tu a tam dvojkopáková jízda, aby se neřeklo, klávesový podmaz jako od Amaranthe a podobných disko-metalových spolků.

Pharmageddon 20 % Dymytry

Póza křičí z každého sterilně vyprodukovaného tónu, ani stopa po čemkoli původním, neotřelém. I skladba Lidice, v níž se Dymytry vyjadřují k tragickému okamžiku českých dějin, dopadla jako nesnesitelný kýč. Těžko říct, jestli kapela opravdu nezná míru a chybí jí cit a vkus, nebo se cíleně podřizuje požadavkům své „rodiny“, kterou zajímá jen hudba, jež nemá vyšší ambice než přehlušit kocovinové ticho po propařeném víkendu.

Tak či onak, výsledkem je toporná hra na metal, jedoucí v linii sólové tvorby Aleše Brichty a kapel Škwor nebo Kabát. Než ale poslouchat Dymytry, to raději pivní komando kolem Pepy Vojtka. To aspoň nedělá ramena, že je něčím víc než příhodnou kulisou k popíjení kelímkáčů.