Když na počátku 80. let vznikla kapela Turbo coby trucprojekt tehdejšího textaře a manažera Katapultu Ladislava Vostárka, nikdo netušil, jaký úspěch si skupina vydobude a že bude vydávat desky i takřka po čtvrt století. Ano, už téměř tak dlouho Turbo na naší scéně působí a za tu dobu získalo bezmála legendární status (minimálně jedna legenda se vytvořila, a to ta o legendě jménem Turbo). A tato legenda, přesně taková, jakou ji znáte, se opět vrací s novinkovým albem "Návrat králů" a zní přesně tak, jak to od nich všichni očekávali a ani o píď jinak. Co to znamená, to už si pro sebe dosaďte sami. Pokud se vám nad tím nechce přemýšlet, nevadí, udělal jsem to za vás a na následujících řádcích se dočtete výsledek mého hloubání a poslechu této desky.

Recenzentův chlebíček někdy pořádně ztvrdne, když se má pustit do hodnocení nahrávky, jako je tato. Obvyklou smršť přirovnání, nápadů a asociací rodící se z poslechu barvité nahrávky (pohříchu většinu z nich před napsáním recenze zapomene) vystřídají jen pootevřená ústa, strnulý postoj (posez, poleh) a skelný pohled. Nestoudná směs synťáků a rozsáhlých klávesových ploch, tklivých a nekončících kytarových sól, kvílivého vokálu člověka honem vrací do doby, kdy (jsem tahal kačera) rádiovému éteru vládli Europe, Van Halen, Bon Jovi a jiné rockové idoly. Nicméně tato jména slouží želbohu jen k ilustraci, nikoliv k přirovnání s Turbem. Patos, který tehdy patřil k době a byl svým způsobem i roztomilý, by rozhodně neměl definovat novinkové album vydané roku 2005. Jenomže ten patos rocku z 80. let 20. století z celé desky přímo čiší a nelze se jej zbavit. Doslova kape z každého zachvění strun kytary čí stisknutí klávesy syntetizátoru. Kapela se ani nesnaží navodit dojem hudebního vývoje. Kdyby mi desku pustili bez znalosti jejího data vydání, tak bych ji otypoval někam tak před rok 1988. Zazní dokonce i vokál prohnaný vokodérem. Kdejaký fanda to možná označí za poctu žánru, já osobně se domnívám, že to spíše značí kritický nedostatek hudební invence a nápadu. Možná snad i odfláknutí celého počinu.

To koneckonců potvrzuje například booklet celé desky, který je jednak naprosto nekoukatelný po vizuální a estetické stránce, jednak v něm chybí i taková základní věc, jako jsou texty. Ty člověk nenajde ani na stránkách kapely. Naštěstí není čeho litovat, směs rádoby epických, pseudoromantických a drsňáckých veršů nestojí za zapamatování, protože jednoduše nic neříká. Jako minus bych zmínil i to, že album je chráněné protikopírovací ochranou, ale to jen čistě z principu, neboť se domnívám, že tentokrát je tím chráněn především samotný posluchač, nikoliv intepret, kapela či její vydavatel.

Ke kapele Turbo jsem zaujímal odjakživa neutrální postoj. Nicméně to se po seznámení s touto deskou změnilo. Můj názor se zabarvil výrazně negativním nádechem. Budu se opakovat, ale s tak otřesně odfláknutou dlouhohrající deskou jsem se snad ještě nesetkal a tím míním celé období, kdy poslouchám hudbu. Celé album "Návrat králů" působí odstrašujícím dojmem, který by snad měl sloužit za vzor tomu, jak se to (cokoliv) nemá dělat. A nikdo mě neoblomí, obzvláště poté, co jsem měl možnost slyšet novinkové album slovenské Tublatanky, která vychází ze stejných kořenů a stejné doby. Rozdíl je do nebe volající, ačkoliv člověk by očekával něco jiného, už třeba jen kvůli koncertům na společném turné, které bude na konci léta a na podzim. Rád bych napsal alespoň něco pozitivního, ale nějak mi to neleze z prstů do klávesnice. Je to prostě tak.