School Of X už jsme bohužel nestihli, ale vzhledem k jejich vesměs průměrné dosavadní tvorbě na Spotify to žádná velká škoda nebyla. To už ale neplatilo pro Lenny, která vzpomněla na své začátky, a přestože hrála spíše novější věci jako "Enemy", "Home", "Lover" nebo nádherně procítěnou "Ghost", nezvedla se u toho od kláves, zatímco ji doprovázela pouze akustická kytara Ondřeje Fiedlera a cajón. To znamenalo také výměnu černých kalhot s dírami na kolenou za blyštivou sukni a místo dýmu, konfet a živelné show jen klidnou, příjemnou půlhodinku, v níž se zpěvačka mohla soustředit primárně na svůj pěvecký výkon. Sympatická změna.

Oslím můstkem tak můžeme přejít i k hlavní hvězdě večera, která proti plánu na pódium přišla o osmnáct minut dříve. Také ona totiž přichystala publiku jiný program než obvykle. A jelikož to bylo její premiérové vystoupení v Praze, je dost možné, že to, co předvedla, mohlo řadu příchozích v docela zaplněném Lucerna Music Baru zaskočit. Záleželo totiž na tom, zda jste si na plakátu a propagačních materiálech všimli, že se nejedná o běžný koncert na podporu loňské, třetí studiovky "Primal Heart", nýbrž o vystoupení vztahující se k EP "Songs From Primal Heart: Reimagined", které vyšlo nedlouho poté. Na něm se zpěvačka snažila přepracovat svou klasickou, electropopovou tvorbu do intimnějších a hudebně okleštěnějších verzí, v nichž si může dovolit expresivní vokální exhibice. Celý koncert tomu tak podléhal.

Doprovázeli ji jen dva muzikanti (jeden seděl za klávesami, druhý hrál na kontrabas) a zpěvačka v extravagantních šatech s rozparkem, dvěma drdůlky a černou rtěnkou chodila mezi nimi a zpívala. Její vokální schopnosti byly úžasné, a kdyby přišla do aktuální české verze The Voice, určitě by se otočila i vlasy si neustále prohrabávající Jana Kirschner, jež je v soutěži jinak docela vybíravá.

Kimbra navíc zpříjemňovala svůj pobyt na scéně i historkami přibližujícími původ skladeb. Takto jsme se například dozvěděli, že "The Good War" složila, když přemýšlela nad smyslem válek, že "Hi Def Distance Romance" vznikla, když měla vztah na dálku, nebo že temnější "Black Sky" inspiroval citát Martina Luthera Kinga o tom, že "musí být nejprve tma, aby mohly vyjít hvězdy". Pěvecky si nejlépe poradila s "Old Flame" a také s "Lightyears", která byla v jejím podání hodně šťavnatá. Při tom všem hodně gestikulovala rukama a snažila se navázat kontakt s fanoušky v prvních řadách

V přepracovaných aranžích se sice dalo na většinu skladeb vlnit jako někde v baru na Havaji a také mnohem více vyzněly texty. Na druhou stranu ale chyběly nápadité aranže, které jsou na její hudbě tím nejlepším, protože ji odlišují od velkých popových zpěvaček a posouvají ji spíše někam mezi Grimes, Lykke Li a MØ. Koncert se také díky tomu stal trochu monotónnějším, než by tomu bylo při standardním setu. Je tak sice chvályhodné, že jsme mohli vidět i nečekanou polohu novozélandské rodačky, škodí tomu ale fakt, že šlo o její první koncert u nás. Příště proto doufáme v klasický koncert se vším všudy, u něhož si vychutnáme nejenom produkčně vycizelované písně, ale i řadu hitů, na něž tentokrát vůbec nedošlo.