Ještě než v polovině ledna loňského roku našli tělo šestačtyřicetileté frontmanky The Cranberries, měla za sebou kapela první část natáčení plánované desky. Dolores O'Riordan stačila nazpívat své vlastní texty na kytarové linie Noela Hogana. Jednalo se tak pouze o demoverze. Přesto je zbylí členové zvládli přetavit do zvukově obdivuhodného výsledku, který vyšel koncem dubna pod názvem "In The End". Kromě špičkových technických možností tato skutečnost potvrzuje i famózní talent této zpěvačky.

Jakmile se rozezní první tóny "All Over Now", člověka téměř zamrazí. Hlas zesnulé muzikantky je tak skutečný, že si jeden ani nechce připustit, že je to to poslední, co od ní kdy uslyší. Píseň příjemně rezonuje, sází na melancholickou notu, jak jsme to ostatně u Brusinek měli vždy rádi. V poklidném tempu nás skladba přesune až k nejsilnějšímu momentu celé nahrávky, baladě "Lost". Znovu přichází mrazení a posluchač se opravdu doslova ztrácí v krásně vypracovaných aranžích i vypjatém vokálu dosahujícího nekonečných hudebních výšin.

Je dobře, že i na své poslední desce The Cranberries setrvali ve své devadesátkové bublině. Ubránili se tak nevyžádaným experimentům i stylovým obměnám a posluchačům předkládají poctu svému vlastnímu rukopisu, který pilovali od roku 1989, kdy se datuje jejich vznik. Nechybí jednoduché melodie, smyčcové aranže ani nepřeprodukovaný, syrový zvuk. Jistotou je pak intenzivní atmosféra, která zdobí jednotlivé momenty alba.

Sama Dolores O'Riordan nikdy nebyla bůhvíjakou spisovatelkou a její texty by i tentokrát byly prostými myšlenkovými pochody, jenže temné podhoubí jim dodalo jiný rozměr.

Velkou měrou se na výsledku podílel producent Stephen Street, který irské formaci pomáhal v jejích začátcích a je podepsán i pod jejími nejslavnějšími nahrávkami. Z materiálu, který měl k dispozici, zvládl vykřesat počin zvukově natolik vyvážený, že by mu jej záviděly leckteré skupiny tvořící za mnohem příznivějších podmínek.

Je dobře, že se muzikanti nesnaží pokračovat pod hlavičkou The Cranberries dále. Málokdy je hlas pro kapelu natolik signifikantní jako v jejich případě. Jakákoliv změna u mikrofonu, se vším respektem ke zbylým členům, by byla jen vlastním revivalem. S "In The End" tak nastává smutné loučení. Je to štěstí v neštěstí, ale můžeme být rádi, že se s námi Dolores alespoň takto rozloučila - důstojnou kolekcí písní, kterou zdobí její nezapomenutelný hlas.