Po ránu už nevypadám přitažlivě, musím se načančat, přiznává Heidi Janků

Odpustí vám někdy fanoušci, když si odpustíte ten největší hit?
Já si ho nikdy neodpouštím. Samozřejmě, když zpívám někde jenom jednu písničku, tak trošku si říkám, že je zbytečné, abych zpívala Když se načančám. Ale když zpívám na koncertě nebo na svém vystoupení, tak tam Načančám vždycky zní, protože vidím krásnou odezvu mých fanoušků, kteří na tu písničku čekají. A asi bych byla hloupá, kdybych ji nedávala.

Jste důkazem toho, že věk je skutečně jen číslo. Co jsou impulsy, které vám dávají chuť do života? Co vás nutí pořád jít dopředu?
Samozřejmě, že jsou to vystoupení. Jsem na jevišti strašně ráda, a když je zpětná vazba tak hezká, třeba jako tady na finále Muže roku, dává mi to další impuls do života. I takový impuls, že bych ještě neměla končit, že bych měla zpívat. To zpívání mě naplňuje. Takže možná i to, že dělám práci, která mě nejenom živí, ale baví, je velký impuls. A v soukromí to je samozřejmě Eda (zpěvaččin pes – pozn. red.).

29 fotografií

Nedávno zemřel Vašo Patejdl, se kterým jste měla duet Ztracený ráj…
Jsem za něj strašně vděčná, ale my jsme měli dva duety. V covidu jsme natočili ještě vánoční duet, vyšel na vánoční desce od Vaša Patejdla. Vždycky jsem věděla, že je báječný muzikant, senzační skladatel, ale hlavně krásný člověk, takže mě ta zpráva zasáhla strašně těžce. V době, kdy ještě Vašo žil, jsme se dohadovali, že bych mohla zazpívat Ztracený ráj i tady v divadle v Náchodě, ale k jiné módní přehlídce. Stalo se, co se stalo, a já nechci parazitovat na ničí smrti. Takže jsme se rozhodli, že to trošku obměníme, aby to bylo veselejší, abychom tady netruchlili.

Víme, že když zemřel Ivo Pavlík, nebyla jste schopná zpívat Dík za tvůj kus ráje. Po jaké době to už šlo?
Asi čtrnáct dnů po Ivošově smrti jsem tu písničku nedozpívala, respektive nedala jsem jí na jevišti. Ale život jde dál a já to zpívání mám ráda. Takže po měsíci už jsem to dávala. Je pravda, že mám v repertoáru písničku, která se jmenuje Sama, a tu jsem ještě nezpívala.

Bojíte se jí pořád?
Bojím.

Všichni řeší váš osobní život, vycházejí často senzační titulky. Lekla jste se někdy, že byste si řekla: Už vám neřeknu ani slovo o svém osobním životě?
Ne, protože já nemám, co bych tajila. Ty titulky? Já to chápu, že titulek musí prodávat, takže jsou někdy zavádějící, ale můj osobní život je pořád stejný, jako byl.

Mnohým přijde, že jste čím dál otevřenější a čím dál více se vám rozvazuje jazyk.
Jo? Tak možná že jo. Ale jsou to spíš takové informace, které nikomu nic neřeknou, nikomu neublíží. Ale myslím si, že nemám co skrývat, takže říkám to, co mi na jazyk přijde.

Jste toho názoru, že je dobře, že o vás lidi vědí naprosto všechno, protože potom už nemají co vytáhnout?
O mně ale lidi nevědí všechno. O mně vědí jenom to, co jim řeknu. (smích)

Máte vůbec nějaké neřesti?
Jasně, prosecco! (smích)

Máte doma vinotéku?
Mám takovou tu malou skříňku. Dnes mi můj soused, který obchoduje s vínem, dovezl nějaké dobré prosečko, takže už se těším.

Pijou podle vás holky z Ostravy víc než holky z Prahy?
Ježiš, to neumím říct. Když jsem byla v Ostravě, tak jsem skoro nepila. Vlastně nepiju ani teď. Dám si skleničku nebo tak jako společensky, ale že bych se opíjela… A ono z prosecca se ani moc opít nedá. Takže pití beru spíš jako společenskou záležitost. Ale jestli holky z Ostravy pijou víc, nebo holky z Prahy? Ono je to stejně tak promíchané, že holky z Ostravy jsou v Praze a některé holky z Prahy jezdí zase do Ostravy.

Když se rozhlédnete kolem sebe, jsou tady polonazí muži, co vás napadá?
Přiznám se, mně se to líbí. Ale myslím si, že tahleta věková kategorie už pro mě není. (smích)

Stane se vám třeba, že jdete na rande, neřeknete si věk a pak se třeba pozastavíte a řeknete si: To může být můj syn?
To se mi už párkrát stalo. (smích) Ale mně to samozřejmě lichotí, když mě někdo pozve na rande. O mně samozřejmě vědí, kolik mi je. Já to neřeším. Ale no… Trošku to řeším, protože nechci být trapná.

Smazala byste někdy ten věk z Googlu a přála byste si, aby byl součástí GDPR?
Ne. Mně to je víceméně jedno. Já svůj věk moc neřeším. Možná i proto tak vypadám. Naopak mi lichotí, když mi pak řeknou: „Ty už máš šedesát? A nevypadáš!“

Bojíte se stadia, až vám nebudou říkat, že jste sexy, ale místo toho že vypadáte báječně?
Nebojím. Ono to jednou přijde. Já už teďka po ránu nevypadám úplně přitažlivě, takže se vždycky musím načančat. Věk prostě takový je a nedá se s tím nic dělat. A pardon, že to řeknu tak napřímo, ale ten věk neoserem. (smích)

Jste sebekritická?
Jsem. Velmi. Vím, že už bych třeba mohla na nějakou tu plastickou úpravu nebo něco, ale já se toho strašně bojím, takže nikam nejdu. Čekám, až to úplně spadne, pak to vyměním. Nebo nevím.

Bojíte se toho, že byste mohla vypadat směšně pro okolí, kdybyste šla na plastiku?
Bojím se, že se to třeba nepovede nebo že to bude vypadat divně, že si nebudu podobná. Známe příklady ze světa. Madonna vypadá úplně jinak, než vypadala, když jsem ji milovala jako dítě, že jo. Takže takhle bych opravdu nechtěla skončit.

Ale šla byste na její koncerty?
Byla jsem na koncertě v O2 aréně, když byla poprvé v Praze. Dneska už bych asi nešla, už mě moc nebaví. Ale ty začátky a to jak stoupala, to mě bavilo hodně.

Vy jste vystupovala s jejím songem Like a Virgin.
Ano. Na Barrandově jsem zpívala Like a Virgin!

Ve kterých ohledech si přijdete jako panna?
V žádných! (smích) V šedesáti už si nemůžeš připadat jako „virgin“.