Šlo o vystoupení skupiny Extempore, které se konalo 23. února 1979 a zazněly na něm převzaté skladby britských kapel jako Wire, Stranglers nebo Generation X. Desky těchto a podobných skupin se totiž dostaly do rukou leaderovi souboru Mikoláši Chadimovi, který tuto hudbu chápal jako zásadní zvrat v rockové hudbě.
Nebyl nijak daleko od pravdy, punk rock skutečně přinesl revoluci. Reagoval především na čím dál opulentnější a ve hvězdných sférách se vznášející art rock. Vrátil kytary na ulici, vtiskl sebevědomí všem, kdo chtěli hrát hudbu, ale zvládali s bídou tři akordy. Mluvil současným jazykem a pojmenovával věci, které štvaly každého druhého. Poskytl útočiště nechtěným, přehlíženým a odkopávaným.
V tehdejším ČSSR bylo něco podobného pochopitelně zapovězeno, státními orgány čile monitorováno a perzekvováno. Když týden po koncertu U Zábranských koncertovali Extempore ve vesnici Libouchec na severu Čech, po skončení akce se mezi odcházející publikum vřítil oddíl „chlapců z páté B.“, tedy Veřejné bezpečnosti. A Mikoláš Chadima si za slovo „sračka“, které pronesl na pódiu, vysloužil trestní stíhání na výtržnictví. Posléze bylo zmírněno na přestupek a výtržník musel zaplatit pokutu pět set korun československých.
Punkové desky se do ČSSR dostávaly pokoutně ze zahraničí díky nadšencům pro alternativní hudbu. Zdrojem informací byly poslechové pořady publicistů Jiřího Černého a Jana Rejžka. Z dovolené v Jugoslávii bylo možné dovézt cenný suvenýr v podobě západoněmeckého časopisu Bravo, kde se objevovaly fotografie „pankáčů“.
Mezi největší propagátory punk rocku v Československu patřil například Karel Hrabal, manažer kapely Classic Rock’n’roll Band a později zpěvák Garáže, nebo okruh lidí kolem Jazzové sekce.
Pokud jde o nejznámější české punkové kapely, je nutné zmínit klasiky Visací zámek, kteří ovšem punk chápali vždy spíš jako recesi, dále hospodské Tři sestry, Šanov, F.P.B. S.P.S. Plexis, Michael’s Uncle nebo Hrdiny nové fronty.
